Člověk skutečně nalézá život až tehdy, když miluje Boha víc než cokoliv jiného. Přednost lásky k Bohu přináší trvalé požehnání a vnitřní pokoj.
Podřízenost Božím přikázáním neznamená ztrátu svobody, ale naopak osvobození: čím více se člověk svěřuje Boží vůli, tím svobodnější je.
Když je kříž nesen s Ježíšem, nenahání strach, protože on je vždycky po našem boku, aby nás podepřel ve chvíli nejtěžší zkoušky, a dodal nám sílu a odvahu.
Šťastný není ten, kdo vlastní to, co miluje, ale kdo miluje to, co je hodno lásky.
Naše ubohost nevyvolává zoufalství, ale vybízí k přijetí milosti, že jsme byli uzdraveni, zbožštěni a povýšeni, a proto musíme Boha bez ustání chválit a vzdávat mu díky.
Jak zacházím se svou slabostí: skrývám ji, nebo ji přináším Bohu? Věřím, že Bůh může jednat právě tam, kde selhávám?
Pane, Nauč mě chválit tě i v nedokonalosti. A dej mi pokoru, která vede k vděčnosti.
Všemohoucí Bože,
osvěcuj nás svým vnuknutím
a provázej naše jednání svou pomocí,
ať konáme všechno, od začátku až do konce, ve spojení s tebou.
Amen
za Vaši podporu 7s