Šťastný není ten, kdo vlastní to, co miluje, ale kdo miluje to, co je hodno lásky.

Člověk skutečně nalézá život až tehdy, když miluje Boha víc než cokoliv jiného. Přednost lásky k Bohu přináší trvalé požehnání a vnitřní pokoj.

Podřízenost Božím přikázáním neznamená ztrátu svobody, ale naopak osvobození: čím více se člověk svěřuje Boží vůli, tím svobodnější je.

Když je kříž nesen s Ježíšem, nenahání strach, protože on je vždycky po našem boku, aby nás podepřel ve chvíli nejtěžší zkoušky, a dodal nám sílu a odvahu.

Naše ubohost nevyvolává zoufalství, ale vybízí k přijetí milosti, že jsme byli uzdraveni, zbožštěni a povýšeni, a proto musíme Boha bez ustání chválit a vzdávat mu díky.